Historie Soběšic

K založení Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko došlo 4. února 1923, prvním předsedou se stal Tomáš Baťa.

Počátky mladého klubu nebyly jednoduché, nicméně díky obětavé práci se podmínky stále zlepšovaly a v roce 1924 měl klub již výrazně početnější základnu. Tohoto roku také absolvoval mladý klub křest ohněm. když uspořádal dva podniky na tehdejší dobu velmi zdařilé.

Již dlouho předtím se uvažovalo, že by mohl být v těsném okolí Brna uspořádán nějaký automobilový závod, ovšem, jak tehdejší móda žádala, do vrchu. Dlouho byla hledána vhodná trať, až konečně vybrali okresní silnici z Kr. Pole do Soběšic, která také byla zvolena oficiální tratí pro I. mezinárodní závod Brno–Soběšice.

Usilovnou agitací se podařilo shromáždit na startu 54 závodníků a také vzbudit zájem obecenstva. Bohužel počasí bylo velmi nepříznivé, a to nejen při premieře závodu, ale i při dalších ročnících, takže se záhy ujal zvyk jít na závod Brno–Soběšice s deštníkem v ruce, třebaže zrána svítilo slunce.

Prvním vítězem v motocyklech se stal Švýcar After na Motosacoche časem 3:01,9. V automobilech byl první Wetzka na Austro-Daimleru časem 3:01,1.

O něco později se při součinnosti s BVT podařilo ČAMSu uspořádat 1. mezinárodní automobilovou výstavu v Brně, a to právě v době brněnských Výstavních trhů. Výstava tak měla početnou návštěvnost a splnila nad očekávání svůj propagační ráz.

S okolními kluby byly navázány přátelské styky, které se projevily zájezdem na druhý mezinárodní závod Brno–Soběšice (1925). Tento ročník se velmi vydařil a povznesl ČAMS v očích moravského obecenstva. Vítězem v motocyklech se stal št. kpt. Kučka na Brough Superior časem 2:44,9 a v automobilech Čeněk Junek na Bugatti časem 2:24,1.

III. Brno–Soběšice v roce 1926 se jely za veliké účasti jak jezdců, tak i obecenstva. Přihlásilo se 80 závodníků a bylo vylepšeno 11 rekordů. V motocyklech zvítězili v mrtvém závodě Kučka a Turek v čase 2:26,0. V automobilech pak paní Junková časem 2:29,6.

Zlatým hřebem sezony 1927 byly IV. Soběšice, které shromáždily na startu 55 jezdců. Zvítězil v motocyklech Belgičan Flintermann na FN časem 2:38,9, v automobilech pak opět paní Junková v čase 2:38,3.

V. Brno–Soběšice v roce 1928 rovněž velice uspokojily, třebaže počasí bylo jako obvykle nestálé. V motocyklech zvítězil Hugo Tichý na Terrotu 350 v čase 2:39,3, v automobilech pak Miloš Bondy na Bugatti 37A časem 2:28,8.

Téhož roku pak již můžeme v automobilovém sportu pozorovat tendenci k závodům na okruhu. Krátké závody do vrchu již splnily své poslání a obecenstvo si žádalo důkladnější podívanou na závod, který by kladl na konstrukci vozidel a obratnost jezdců daleko težší podmínky, nežli tomu bylo dosud u závodů do vrchu.

Sportovní komise se usnesla, že závod Brno–Soběšice se v roce 1929 pojede naposledy, už v tu chvíli bylo totiž rozhodnuto uspořádat veliký závod na Masarykově okruhu.

Tento VI. a poslední závod na historické trati se jel tentokráte výjimečně za slunečného počasí, a proto byl ve znamení mnoha rekordů. Nejlepší čas, a to 2:22,1, měl Liška na motocyklu Premier, v automobilech opět M. Bondy na Bugatti jel pak v čase 2:01,1.

Rok 1930 byl ve znamení příprav na premiéru Masarykova okruhu. Veškeré úsilí sportovní komise bylo třeba věnovat přípravě závodu takového formátu, jaký nejen klub dosud nepořádal, ale jaký u nás v republice nebyl ani pořádán. Zatím se pracovalo na trati Masarykova okruhu a z dřívějších mizerných silnic, kde bylo strach jet, vyrůstal den za dnem skvělý okruh, jakých bylo v Evropě málo. Brněnské a naše širší obecenstvo bylo právem zvědavo, jak bude závod obsazen a jaký bude mít průběh, protože něco podobného u nás nebylo dosud k vidění.

Na startu se shromáždila elita závodnictva od nás i z ciziny, z nichž von Morgen na Bugatti sklidil úspěch dne. Návštěva premiéry Masarykova okruhu byla ohromná a závod sám měl veliký ohlas v zahraničním tisku a rázem si zajistil pokračování pro příští roky. Toto je však již jiná historie.

Oživení závodu Brno–Soběšice obstaral brněnský Veteran Automoto Club v roce 1974 jízdou do vrchu historických vozidel. V této tradici pokračoval pravidelně až do roku 1987, kdy pro stále rostoucí počet účastníků již nebylo možno zajistit ubytování (tradiční temín byl vždy během konání Mezinárodního strojírenského veletrhu).

V roce 1999 Veteran Automoto Club Brno obnovil tradici jednodenním setkáním. Během krátké doby si jízda vydobyla zpět původní popularitu, o čemž svědčí pravidelně se zvyšující počet účastníků i diváků.